Něco o vodnících

29.07.2011 00:00

Podle zpráv je vodník obvykle vyobrazován jako nevzhledný zelený mužík se širokými ústy, zelenými vlasy a vypoulenýma očima, kterému kape voda ze šosů. Umí se proměňovat v různá zvířata, nejčastěji koně, nebo vodní živočíchy jako žába, rybka, rak, ale i kočka, pes, kohout nebo i běžné předměty jako bochník chleba, lucernu nebo vodní vír. Umí také ovládat vodní živočichy. Ke svým kouskům potřebuje alespoň kapku vody. Největší sílu má vesvém živlu, pokud začne schnout, velmi rychle slábne. Vodník rád jezdí na sumci.

Jde prý zpravidla o zlou bytost, která škodí lidem a topí nezkušené plavce za účelem získání jejich duší. Na dívky líčí pentličky a zrcátka, která zavěšuje do bažinatého rákosí a na nebezpečná místa nad vodou. Duše utopených si schraňuje ve svém příbytku pod vodou v hrníčcích. Někdy také rybářům trhá sítě, rozhazuje na polích seno a často ve mlýnech zastavuje mlýnské kolo. Někdy ovšem se vodník pobytem s lidmi natolik "domestikoval", že jde spíše o bytost zlomyslnou a když má dobrou náladu, pomáhá mlynáři s prací, za což si smí ve mlýně opékat ryby nebo dostává mléko, které prý rád pije. Sedává na větvích vrb a rybníků a řek nebo u vodních mlýnů, pokuřuje a přemýšlí nebo hraje na housle. Někdy na něj můžeme narazit i v hospodě.

Vodník Čochtan se ovšem už tak zkamarádil s lidmi, zvláště těmi, kdo přijíždějí už 14 let do Třeboně, že je naprosto krotký a přátelský. Nikoho by ani utopit nemohl, protože žije ve Zlaté stoce a tam je mělko. A od něj se to už za ta léta naučili i ostatní  vodníci z Třeboně a okolních vod, takže jednou za rok při jejich setkání je jen veselo.

 

 

—————

Zpět